Kniha Jiřího Štaifa o české společnosti předbřeznové doby není snadnou četbou. Především je to způsobeno obdobím Štaifova zájmu, kterému se systematicky u nás zatím věnovala spíše menší pozornost a které je v knize tematizováno v badatelské perspektivě u nás ne příliš obvyklé. Problémy proto může působit i samotné provedení. Štaif svou látku detailně zná, někdy dokonce výklad přetěžuje jednotlivostmi a ne zcela organickými příklady. Tak se nejen oslabuje celková výrazně syntetizující ambice jeho textu, využívajícího moderních teoretických prostředků analýzy sociálních dějin (mentality, modernizace, generace atp.), ale také rozostřují argumentační i věcné souvislosti. A problémy může konečně působit i samotný autorův idiolekt, často těžkopádně usilující o terminologickou důslednost i na místech, kde by stačila jen orientující formulace.
...
Dokořán, Praha 2005, 476 s., 395 Kč