Kniha praktického teologa Aloise Křišťana předkládá ve čtyřech kapitolách přehledně zachycené dějiny vzniku pastorální teologie (nejen) v českých zemích, jak k němu došlo v poslední čtvrtině 18. století. Historicko-teologickou práci však nejprve uvádějí – zprvu zdánlivě nadbytečné – dva koncepty vývoje sledované teologické disciplíny, jejichž autory jsou respektovaní teologové Johannes van der Ven a Markus Lehner, přičemž jsou jmenováni také stoupenci obou pojetí. Koncepty autor předkládá pro ilustraci, aby doložil, že se vzájemně doplňují, a včlenil je do širšího kontextu dobu. Otázky po možných interpretačních paralelách situace v pastorálce na sklonku 18. věku s dneškem patří k jedné z vůdčích linií knihy. Za všechny např.: Zkoumáme-li dobu vzniku pastorální teologie, můžeme sledovat určité procesy, které bychom dnes mohli nazvat inkulturací, totiž schopnost církve nějakým způsobem integrovat nové myšlenkové proudy… S dějinami pastorální teologie nás autor seznamuje ve třech kapitolách, které také obsahují tři biografi e – F. S. Rautenstraucha, opata břevnovsko-broumovského a zakladatele pastorální teologie v zemích habsburské monarchie (1774), J. Chládka a V. Stacha, dvou profesorů pastorálky z jejích počátků v Praze a Olomouci. Křišťan se zabývá fenoménem tzv. katolického osvícenství, což je jev, který bývá historiky spojován především s činností modenského archiváře Lodovica Antonia Muratoriho (1672– 1750), dále vlivy josefi nismu a jansenismu (febronianismu) v tehdejší německé teologii, které se snaží nahlédnout v jejich složitosti, aby se tak zdařile vyhnul zavádějící simplifi kaci, tak časté v dnešní – zejména církevní – historiografi i. Kniha se dotýká rovněž Rautenstrauchových reforem teologického studia a ukazuje jej jako muže majícího smysl pro zodpovědnost církve za věci „vně církve“, čímž vtahuje tuto rozporuplnou osobnost do jiného historiografi ckého světla a činí ji barevnější. Hlavní náplní je autorovo zkoumání českých počátků pastorálky, čímž zároveň přispívá k diskusi o počátcích českého národněuvědomovacího procesu. Na dvou učebnicích, Počátcích opatrnosti pastýřské (Praha 1780) od J. Chládka a Počátkové pastýřské theologie z pera F. Giftschütze (92) v českém překladu V. Stacha (Praha 1789), představuje Křišťan koncepci katechetiky a homiletiky, která vládla na českých teologických institutech na sklonku 18. století, přičemž jeho výklad vhodně doplňují knižně vůbec poprvé publikované ukázky ze souboru katechetických vyobrazení užívaných klášterní školou ve Zlaté Koruně coby názorných pomůcek v katechesi. (Obrazy vždy obsahují také text, který je vysvětluje – např. Nemocné navštěvovat či Nahé oblékat, Dobrovolná chudoba nebo V zapovězené době neslavit svatby apod.). Kniha nenápadná rozsahem, nikoli však obsahem, je vystavěna na autorem nedávno obhájené disertační práci, má velmi málo chyb, vesměs jen interpunkčních. Je svého druhu ojedinělou statí, sledující počátek jedné z disciplín „minulé“ i dnešní teologie. Tím se stává také učebním textem pro současné a budoucí studenty pastorálky. Sám ji však vnímám především jako stať přispívající k debatě o možných inspiracích českého národního obrození, zejména v oblasti šíření českého jazyka.
Triton, Praha 2004, 136 s., 199 Kč