Papež Jan Pavel II. V době, kdy píšu tento Zápisník, probíhají smuteční obřady za zesnulého papeže Jana Pavla II. a připravuje se konkláve pro volbu papeže nového. A začíná také velká diskuse o jeho pontifikátu. Svět se shoduje na tom, že odešla největší a asi jediná morální autorita a osobnost historického významu, pokud s Maxem Weberem poměřujeme historičnost hodnotami. Úctu přesahující hranice katolické církve i svého národa si tento papež zjednal úsilím o prosazení obecně lidských hodnot, jako je svoboda jedince i národa a výsostná hodnota člověka od jeho početí po odchod ze světa. Neváhal, nedbaje na politické nevměšování, odmítat totalitní režimy, ale vylučoval válečné řešení politických konfliktů. Komunismus pokládal za tragickou utopii, nikoliv za říši ďáblovu. Kapitalismus trhovecké mentality a liberálních hesel neměl za vítězný konec dějin a podroboval jeho sociální důsledky tvrdé kritice. Nevyhlašoval, že volební demokracie je zárukou politických ctností a sociální spravedlnosti. Vyzýval k odstranění nebo zmírnění bídy, nikoliv však revolucí. Snad vnímal katastrofy sociální revoluce ve společenské sféře podobně jako důsledky války ve sféře politické. Tento papež se pro miliony věřících stával již za svého života světcem a pro katolicky nevěřící legendou. Stane se pro mnohé předmětem uctívání a zůstane v jejich paměti. Pochybuji, že tomu bude podobně u těch vrcholných představitelů světové politické třídy, kteří se dostavili v hojném počtu před kamery a v prapodivné shodě na pohřební obřady. Nerespektovali tohoto papeže již v době jeho života.
...