S řadou osobností se pojí historicky podložené informace o jejich zájmech, zálibách a slabostech. V případě císařského generalissima Albrechta z Valdštejna lze pokládat za nanejvýš prokázanou jeho lásku ke koním, která ovšem nebyla u mužů v jeho postavení nikterak výjimečná — vždyť úspěšný vojevůdce dobrého koně zcela samozřejmě potřeboval z důvodů praktických i reprezentačních. Náklonnost frýdlantského vévody ke koním však byla natolik nápadná, že vstoupila i do povědomí pozdějších generací a stala se nedílnou součástí valdštejnského mýtu. Jedním z jeho četných dokladů může být divadelní hra Oldřicha Daňka Vévodkyně valdštejnských vojsk z roku 1981, v níž je Valdštejn vylíčen plně v souladu se svým obvyklým obrazem v českém povědomí, jinak řečeno v těch nejtemnějších barvách. V představení nastudovaném souborem Národního divadla a dochovaném v podobě televizního záznamu zosobnil starého a nemocného Valdštejna velmi sugestivně Josef Kemr. V jedné z nejpůsobivějších scén dramatu, kdy musí Valdštejn čelit dotěrným otázkám v tom smyslu, zda měl vůbec někdy někoho rád, Josef Kemr s nepřítomným pohledem zasněně vydechne: Koně.
...