Dějiny a současnost

Úctyhodný i smutný životaběh Alexandra Solženicyna není v českých zemích sledován tak detailně a zaníceně jako v rodném Rusku; přesto i pro nás tento autor dodnes ztělesňuje pojetí spisovatele jako svědomí národa, ba co víc, proroka či spasitele. Český čtenář je v posledních letech se Solženicynovým dílem konfrontován snad nejčastěji ze všech ruskojazyčných autorů, nedávno tu vyšel druhý díl obsáhlé historické studie o židovsko- ruských vztazích v období 1917—1995 Dvě stě let pospolu (první díl věnovaný době 1795—1916 vydala Academia loni). V ruském tisku jsou k tomuto opusu k dispozici stovky polemických textů a většinou varovných recenzí. Solženicyn je často obviňován z metodologické blahovůle a v nejostřejších kritikách z antisemitismu. Kritici se však nakonec shodují, že kniha je zajímavá především tím, že ji napsal známý spisovatel s obrovskými zásluhami. Solženicyn kombinuje vědecké postupy, terminologii a strukturu textu s ryze epickými pasážemi a s nepodloženým domýšlením tématu. Literární kritik Leonid Kacis dokazuje, že autor jako hlavní zdroj užívaných faktů používá židovské encyklopedie přeložené do ruštiny a v rešerších se málokdy dostane k pramenům z posledního dvacetiletí. Přitom právě v devadesátých letech vyšla spousta závažných edic, například Židovské letopisy 17. století (připraveny k vydání byly už v roce 1936). Solženicynova práce je podle Kacise sice úctyhodná svou šíří, ale neobjevná a zavádějící. Práce s citacemi v knize je nepřesná až účelová; autor vypouští slova, zamlčuje kontexty; bez dalšího ověřování uvádí nejmenší uvedené počty obětí pogromů, ironizuje a zlehčuje vybrané události. Jiný kritik, Sergej Maksudov, po nekonečném vyvracení Solženicynových údajů a vývodů dochází k závěru, že autor není vědec, ale publicista a spisovatel, demiurg, který nezkoumá realitu, ale formuje ji s ohledem na své představy. Bez vší té použité literatury, bez vědeckého hávu je apriorním znalcem pravdy, dobra, zla, historické a lidské spravedlnosti, což mu umožňuje soudit lidi, národy, události. Problematická kniha, která se mj. snaží rehabilitovat Rusko v otázce pogromů, zapadá do posledních let činnosti spisovatele. Solženicyn se vrátil z exilu do vlasti, aby položil pevné základy nové všeruské občanské společnosti s maximálním důrazem na pravoslaví. Jeho patos však už mnoho příznivců nemá, davy dnes táhnou modernější formy nacio nalismu. Český překlad této knihy měl být zkrátka opatřen kritickým doslovem. (bel)