Dějiny a současnost

Od května přibudou na internetových stránkách Českého rozhlasu věnovaných výročí ukončení druhé světové války podrobné interaktivní mapy válečných událostí. Zájemce může volit ze třech mapových výřezů (Evropa, Afrika, Asie a Oceánie), události každého válečného roku jsou navíc podrobněji rozpracovány na úrovni měsíců. V tomto virtuálním atlase lze najít nejen válečné fronty, ale také datové listy, v nichž autoři poskytují komentář k posunu front, významným bitvám a nejdůležitějším událostem vybraného měsíce. Projekt je umístěn na adrese www.rozhlas.cz/valka. (lic)

V polovině šedesátých let vzplanul v sovětské vojenské literatuře spor o berlínskou operaci. Maršál Čujkov — ale nejen on — tvrdil, že německé hlavní město bylo možno dobýt z východu už v únoru 1945, po vytvoření předmostí u Odry. Do Berlína bylo odsud jen 60 km. Velitel 1. běloruského frontu maršál Žukov zprvu takový skok plánoval, pak ho však zamítl (Čujkov ho za to tvrdě kritizoval). Důvod byl v obavě ze silných německých uskupení ve Východních Pomořanech a Horním Slezsku. V současné ruské literatuře se nad změnou plánu objevil výrazný otazník, který má zvláštní příchuť. Zprávu o německých silách získala nejen rozvědka sovětská, ale hlavní poslal do Moskvy britský generální štáb. Uváděla mj. přesun 6. tankové armády SS ze západu na východ. Žukov o možném německém útoku proti jeho frontu dostal sdělení 12. února a postup na berlínském směru zastavil. Zpráva — uvádí se v ruské literatuře — byla dezinformační, např. tanková divize směřovala do Maďarska. Původ pochybného sdělení není znám, historik Mjagkov však naznačuje, že mohla být součástí "soupeření" o Berlín, jehož chtěl se svými vojsky dosáhnout i britský maršál Montgomery. Výklad sice zůstal u otazníků a náznaků, ale značně výmluvných — jistý ideologický přístup je z nich znát. Část ruské vojenské literatury se jím ostatně vyznačuje stále, paradoxně se v něm srážejí zcela protikladné ideologické koncepce. (rk)

V dvouletých intervalech pořádají Společnost pro krajinu a Česká komora architektů několikadenní konferenci nazvanou Tvář naší země — Krajina domova. Již třetí ročník byl letos na začátku března věnován tématu české krajiny v Evropské unii. Setkání odbor níků i laiků se koná pod záštitou V. Havla a P. Pitharta. Význam konferencí podtrhuje vydávání několikadílných sborníků sestavených z příspěvků účastníků, ale také dalších publikací, věnovaných problematice vztahu člověka a krajiny. Paralelně s touto činností probíhají výstavy a další konference s podobnými tématy. Více informací na www.prokrajinu.cz. (rub)

Každoroční plzeňská sympozia věnovaná kultuře a společnosti 19. století mají svou tradici od počátku 80. let 20. století. V loňském roce se konalo již čtyřiadvacáté, tentokrát na téma Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Ani ne po roce spatřil světlo světa stejnojmenný sborník vydaný Ústavem pro českou literaturu AV ČR (editory jsou Kateřina Bláhová a Václav Petrbok). Na plzeňských sbornících je sympatická jejich mezioborovost, skutečnost, že se nad určitým fenoménem společně zamýšlejí historici, filosofové, literární vědci, historici umění a mnozí další. Každá mezioborovost však má své úskalí. Široce vymezené téma může způsobit, že to podstatné se vytratí a převažují sice zajímavá, nicméně marginální témata. Není to tak vždy a plzeňské sborníky si v zásadě udržují již po léta velmi vysokou kvalitu. Kdo však sleduje plzeňská setkávání, pravidelně se zřejmě neubrání pocitu, že mnozí badatelé přijíždějí do Plzně již po léta se stále stejným tématem, narychlo upraveným a naroubovaným na téma aktuální. Ano, i to má na jedné straně svůj půvab, na straně druhé by možná neškodilo, aby organizátoři byli napříště trochu více, v dobrém slova smyslu, vybíraví. (fk)

V Hradci Králové se strhla bouřlivá diskuse o název náměstí. Po smrti papeže Jana Pavla II. navrhl totiž královéhradecký biskup D. Duka, aby se dnešní Děkanské náměstí přejmenovalo na náměstí Jana Pavla II., a operoval tím, že významnější osobnost světových dějin Hradec dosud nenavštívila. Proti tomu se postavila část místních obyvatel, kteří naopak připomínají husitskou tradici hradeckých dějin a změnu pojmenování náměstí chápou jako urážku české historie a národního cítění. Inu, v tomto emocemi nabitém sporu je každá rada drahá a z výsledku tahanic si budeme tak akorát moci domyslet, která strana má větší zastání. Nutno ještě dodat, že podobná situace už v Hradci Králové jednou nastala, a to v roce 2003, tehdy však zvítězila explicitní vyhláška, že po živých se náměstí pojmenovávat nemohou... Papež je mrtev, ať žije papež! (ivc)