Siegfried Lenz napsal román Přeběhlík (přeložil Petr Dvořáček, Prostor, Praha 2020) nedlouho po porážce Německa ve druhé světové válce. Příběh vojáka wehrmachtu Waltera Prosky, který uvízne „ve válce na Východě“, kdesi na dnešním polsko-ukrajinsko-běloruském pomezí, a nakonec přeběhne k Rudé armádě, se však dočkal vydání až v roce 2016, dva roky po autorově smrti. Proska, jehož románové rodiště se nachází nedaleko východopruského Lycku (dnes polský Ełk), kde se narodil autor, vede ve všudypřítomných bažinách boj o holý život i zápas o svědomí: A za sedm dní pro nás přestane svět existovat. Tak promptně se tady pracuje. Sedm dní montáž – sedm dní demontáž. To, co provádí s náma, je demontáž… Románový syžet – dezerce jednotlivce na stranu komunistického nepřítele – byl v atmosféře počínající studené války vnímán krajně rozporuplně. Vydání románu tehdy ovšem nezabránila žádná oficiální cenzura, ale jednotlivci – ti, kteří se dali bezvýhradně do služeb třetí říše a po jejím pádu si nedokázali připustit, že existovala i jiná možnost než ta, již si vybrali oni a jež ve svém důsledku předznamenala dlouhou, předlouhou denacifikační kúru: Němci ženou sebepopírání tak daleko, že na propast hledí jen jako na nebezpečí pro druhé. (…) Tahle takzvaná povinnost… Tuhle věc nám naočkovali pod kůži. Zblbli nás tím, nadělali z nás nesamostatné lidi. Rafinovanou injekcí se nás pokoušeli opít sérem povinnosti. U nás když někdo zahude na vlasteneckou notu, má hned houf posluchačů, těm vyprahne v hrdle, dostanou žízeň a začnou požadovat šnaps národní uvědomělosti! Tak je to. Pak se připíjí a přísahá na vlast a lidi jsou v pasti.
- ivc -