když jsem listovala Holanovými překlady R. M. Rilka, narazila jsem kromě dechberoucí poezie na jeden jeho dopis, který mě překvapil. Básník jej napsal v prosinci 1925 a stojí v něm: Prezidentu Masarykovi vzdal jsem svůj hold sice ne tentokrát, ale při dřívější příležitosti, prostřednictvím jeho tehdejšího bernského zástupce: měl jsem tento pocit úcty dlouho, dříve než převraty roku osmnáctého vynesly Masaryka na ono viditelnější místo; jak jsem se neměl cítit vyzván k pochvale, když muž univerzálního duchovního významu zaujal nejvyšší místo v mé otčině, od níž jsem dosti odloučen, abych byl neodvislý, věrný jejím zvláštním osudům. Neočekávané pro mě bylo nejen zjištění, že se „nepraktický“ básník zajímal o politické dění ve svém rodišti, ale i forma a míra jeho obdivu k hlavě státu.
Patrně je to jen matoucí první dojem, ale mám pocit, že problematika vedení zemí už dlouho nezaplavila takovou měrou veřejný prostor, jako je tomu v současnosti. Snad možná léta poválečná (obzvláště po roce 1918) mohla být v tomto ohledu horečnatější. A protože diskuse o prezidentovi rozhýbala hladinu veřejného mínění i v České republice, rozhodli jsme se věnovat tematický blok březnového ĎaSu úvahám o genezi prezidentského postu v různých koutech světa. Doufáme, že takto vzniklá komparace ukáže souvislosti v dlouhém časovém horizontu.
Dále jsme připravili další příspěvek seriálu Děti a stát či Hrdinové a po delší prodlevě také rubriku Knihovnička. Za pozornost jistě stojí i připomenutí prvního Čechoslováka ve vesmíru a glosy o filmech, které nás v minulém roce v kinech přenesly do období druhé světové války. Jak hodnotí tyto filmové počiny odborníci, kteří se touto dějinnou epochou zabývají?
Svěží krok do jara
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová