v koloběhu neustále připomínaných jubileí zarazí, když se najednou nějaké výročí – dokonce dvojité – tak nějak „zašumlí“. Jak se to stane, že některým osobnostem či událostem se dostane nebývalé pozornosti, výstav, knih či projektů, a na něco či někoho že se stejně pravidelně zapomíná? Jak se „zažehává“ veřejný zájem? Je to něco spontánního? Anebo stačí, když se jednou zapálí ohníček, který se pak průběžně udržuje?
O tom, že výročí jsou pro společenství důležitá, už asi nikdo nepochybuje. Utužování pospolitosti na základě revize styčných bodů je vcelku snadný způsob, jak (re)definovat samotný celek (ať už státní, či třeba jen obecní), ale také jak využít a zapojit nejrůznější složky společenství, jež je tímto slavnostním (posvátným) aktem znovuzrozeno.
Jenže co si počít s výročími, která se „nehodí“? Nejde totiž jen o samotný bod na chronologické ose, většinou to znamená, že si vlastně nevíme rady s větším dějinným celkem, který s oním datem souvisí. A to je právě případ Zikmunda Lucemburského. V loňském prosinci uplynulo 580 let od jeho smrti a nyní to je 650 let od jeho narození. I proto jsme připravili pro únorové číslo tematický blok o tomto panovníkovi, kterého zastínil nejen jeho otec, ale nakonec i jeho bratr. Alespoň tak by se to mohlo zdát ve veřejném prostoru (vzpomeňme oslavy Karla IV. před dvěma lety a srovnejme příští rok s 600. výročím smrti Václava IV.). Ovšem historická bádání jsou v zásadě výročíprostá. A předkládané čtyři studie jsou toho důkazem.
S tímto číslem také startuje na stránkách ĎaSu nový seriál – o městské populární kultuře přelomu 19. a 20. století a formování masové společnosti v českých zemích. A úvodní text začíná pikantně: zachycuje vnímaní české metropole jako neřestného i nejpočestnějšího města Evropy…
Únor hodný zamyšlení
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová