Výtvarná kultura v bývalém Československu od konce druhé světové války po normalizaci je dobrodružné badatelské pole. Alespoň se to tak jeví při četbě knihy Pavla Ryšky a Jana Šrámka Pionýři a roboti. Československá ilustrace a vizuální kultura 1950−1970 (Nakladatelství Paseka – Fakulta výtvarných umění VUT, Praha – Brno 2016). Přečtete ji jedním dechem a bude vám líto, že má jen sto padesát stránek (včetně medailonků umělců, kteří ve zmiňovaném dvacetiletí tvořili a jež si budete dávkovat v samém závěru). Takto jsem knihu hltala já. Pokud ještě váháte a nenalákám vás ani na bohatý obrazový doprovod, pak zde přidávám malou ochutnávku z názvů kapitol: Jak stát likvidoval kýč a postaral se o umělce – Paliči míru a titáni práce – Konec „sucharů“ v Čechách – Knížka jako moderní galerie – Diapozitivní výchova – O KRHU – Manekýny na brigádě – Jak dostat robota do kuchyně? – Raději z jarmarku než z amerických novin – Jak svlékat silonové prádélko… Stále ještě nic? Pak už pomůže jenom mixér, respektive reklamní text k modelu z konce padesátých let: Při nesprávné výživě ztrácí člověk zdravý vzhled, předčasně stárne, jeho pracovní výkon klesá, může onemocnět i zemřít... Zejména pak u žen platí, že je daleko moudřejší udržet si zdravý a mladý vzhled správnou výživou, nežli jej pomocí líčidel předstírat. A kampaň nesla ovoce: „Akce Pragomix“ začala v polovině roku 1958 a do vánočních svátků byly skladové zásoby mixérů vyprodány. V následujícím roce se Pragomix dokonce stal nedostatkovým zbožím. Eldorádo nejen pro „kreativce“ a „marketéry“…
- ivc –