k vrcholným vzpomínkovým událostem se letos bezpochyby zařadí výročí sedmi set let od narození Karla IV. Tento panovník, často synonymně označovaný jako otec vlasti, patří k osobnostem, jejichž výročí si obyvatelé českých zemí obzvlášť v moderní době připomínají rádi. Narození, úmrtí. Nástup na trůn(y), založení univerzity atd. Karel IV. ve vlastním životopise (dle překladu K. Hrdiny) píše: Přeji si tedy, aby vám bylo známo, že Jindřich VII., císař římský, zplodil otce mého, jménem Jana, z Markéty, dcery vévody brabantského. Tento pojal za choť Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní království české, protože nebylo mužského potomka v královském rodě českém. I vyhnal Jindřicha, vévodu korutanského, který, maje za manželku starší sestru manželky jeho (…), vládl v království českém před ním, jak se obšírněji vypravuje v kronikách českých. Tento Jan, král český, měl s královnou Eliškou prvorozence, jménem Václava, jenž se narodil roku 1316 dne 14. května v 5 hodin ráno v Praze…
Zdálo by se, že Karlova osobnost je zcela prozkoumána, že interpretace jeho života je již vyčerpána, že příspěvky historiček a historiků nemohou přinést nic nového… Články v tematickém bloku tohoto čísla Ideální panovník? Dvě tváře Karla IV. ukazují pravý opak. Jsou důkazem toho, jak může šikovně nastavená metodologická perspektiva obohatit historický výklad i tak „provařené“ osobnosti, jakou Karel IV. je. Mediální smršť, která se v souvislosti s tímto karlovským výročím strhne, bude dozajista vyčerpávající, možná místy přepjatá a nezadržitelně chrlící „odborníky na Karla IV.“. S ĎaSem máte jistotu, že autoři studií o Karlovi IV. jako ideálním vládci jsou skutečnými předními odborníky na tuto problematiku a ukazují na aktuální otázky, které si historiografie v souvislosti s tímto panovníkem klade.
Pěkné jaro vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová