nejen publikační aktivity spojené s výročím počátku první světové války, či chcete-li Velké války, ukázaly, jak mnohovrstevnatou problematiku toto téma otevírá. V posledních dvou letech, která od stoletých oslav uplynula, vyšlo již mnoho knih, které se snaží ukázat tento konfl ikt z počátku 20. století v nových souvislostech. I proto jsme se rozhodli otevřít nový ročník ĎaSu tématem, k němuž jsme připravili sérii článků již před dvěma lety (č. 6/2014 – Velká válka a „český příběh“). Česká „stopa“, respektive angažmá českých zemí v tomto válečném konfl iktu, nevede přímou a jednoduchou cestou. A proto v roce, v němž si mimo jiné připomeneme sto let od úmrtí Františka Josefa I., opět upínáme pozornost k této válce, v jejímž průběhu byly položeny bezprostřední základy československého státu.
Skutečnost, že vojáci nově vzniklého Československa nebojovali jen jako legionáři v Rusku, ale byli statečnými bojovníky i v uniformách rakousko- uherské armády, není samozřejmě žádnou třeskutou novinkou, ovšem z promyšleně budovaného obrazu československých a později i českých dějin tak trochu vypadla. Hovoří o tom i francouzský historik a znalec tehdejších československých dějin Etienne Boisserie v rozhovoru s Milenou Lenderovou. Na něj navazuje text vycházející ze vzpomínek Bohumila Pazderky, který bojoval na jižní frontě. Za přečtení jistě stojí i článek Dalibora Váchy o tom, jak vypadal všední den „na talíři“ československých dobrovolců v Rusku.
A s novým rokem máme i jednu novou rubriku – jmenuje se Expozice a budeme v ní představovat galerijní a muzejní počiny především mimo Českou republiku, které by neměly ujít vaší návštěvnické pozornosti. V klimaticky nevyrovnaném lednu přijměte pozvání do slunné Florencie…
Ať se vám s ĎaSem líbí i rok 2016 a děkujeme za přízeň!
Za redakci - Iveta Coufalová