Moje mysl sobě žádá, / mozek můj mě ponabádá, / abych počal píseň pěti, / abych jal se vyprávěti, / abych spustil píseň rodnou, / zanotoval runu vhodnou; / slovy ústa oplývají, / hlaholy z nich vytékají, / po jazyku pospíchají, / brány zubů otvírají… Verše finského národního eposu Kalevala, které v první polovině 19. století sesbíral převážně mezi obyvateli Karélie Elias Lönnrot a které vydal v několika „edičních fázích“ (Pra-Kalevala, Stará Kalevala, Nová Kalevala), vyšly v českém překladu Josefa Holečka již v letech 1894 až 1895. Tento překlad vydal – edičně upravený a ve výpravné ilustrované podobě – Odeon. A nyní se dostává k českému čtenáři opět ve vyšperkované verzi. Jan Čermák, odborník na středověkou anglickou literaturu, který pro české prostředí připravil i vydání anglosaského eposu Béowulf, se tohoto rozlehlého kusu finské literatury ujal a Holečkův překlad i přes lexikální a syntaktickou archaičnost přiblížil dnešku. Rozsáhlé poznámky a komentáře však nijak neděsí ani neobtěžují, protože kniha Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě (Academia, Praha 2014) má neobyčejně zdařilou grafickou úpravu, jež mimo jiné nenápadně poukazuje na to, jak inspirativní je toto dílo i pro jiné umělecké obory. A také pro jiné literatury. Kupříkladu se jí inspiroval Henry Wadsworth Longfellow při psaní své Písně o Hiawathovi a velkým obdivovatelem Kalevaly byl i J. R. R. Tolkien. Svět mytických hrdinů, čarodějnic i usilování o tajemný předmět (zde mlýnek sampo) si vždy své čtenáře najde.
- ivc -