Na co myslíš, pilote?
Kdo byli či jsou Tito Okello, Yoweri Museveni, Idi Amin či Milton Obote? A co mají tito ugandští politici společného se švédskou krásnou literaturou? Johannes Anyuru, švédský básník, spisovatel a hudebník s africkými kořeny, převyprávěl v knize Bouře se přihnala z ráje (přeložila Irena Kunovská, Argo, Praha 2014) dramatický životní příběh svého otce – vojenského pilota. Byl absolventem letecké školy NATO v Řecku, létání bylo smyslem jeho života, avšak záhy se ho musel vzdát. Politický převrat v jeho africké domovině udělal čáru přes rozpočet nejen jeho smělým plánům, ale zasáhl celý jeho život. Ugandské letectvo s ním již nepočítá, je dokonce považován za nepřítele vlastní země. Pohlédl jsem do černé africké noci a ptal jsem se, kde jsem... Opustí vojenskou leteckou základnu v bezpečné Evropě a vrátí se na afric ký kontinent – s nadějí, že bude moci řídit alespoň malé dopravní letadlo. Ovšem dějinná smršť související mimo jiné i s odchodem evropských kolonizátorů nezachvátí na počátku sedmdesátých let 20. století jen Ugandu, ale například také Zambii či Tanzánii. Nechci přicházet z dějin, ale ze života... A „malému“ člověku, který se o politiku pranic nezajímá, nezbývá než se přizpůsobit: jenže je to vůbec možné, když je na první pohled patrné, ke kterému kmeni patří? Na scénu se opět vrací Evropa – idealistická studentka ze Skandinávie přesvědčí pilota, ať se s ní usadí na severu. Příběh o vykořenění dochází svého vrcholu. Tady je jeho tělo. Je vytvořeno ze zapomnění.
- ivc -
Před dávnými časy, v létě 1951
Nizozemsko bezprostředně po druhé světové válce se zdaleka nepodobalo otevřené a velkoryse svobodomyslné zemi, jak ji známe či si ji malujeme dnes. Všudypřítomný protestantský étos, nezřídka přepjatý, zachytil ve svých povídkách i románech Jan Wolkers, který není ani českým čtenářům neznámý (Příšerný sněhulák, Růže z masa). Problematiku nizozemského odboje proti nacistickému Německu zpodobnil (rovněž konečně do češtiny přeložený) Willem Frederik Hermans (Temná komora Damoklova). A pak je tu Všehokniha Guuse Kuijera (přeložila Magda de Bruin-Hüblová, Albatros, Praha 2013). Je to sice v prvním plánu kniha pro děti, ale rozhodně není prvoplánová. Přesah, s nímž autor líčí trampoty malého Tomáše na prahu léta roku 1951, za ujme dozajista i dospělého čtenáře. Každodenní život s nábožensky exaltovaným otcem, týranou maminkou a sestrou „naruší“ postarší sousedka, paní Terezínská (v originále paní Van Amersfoort – podle policejního tranzitního tábora v Nizozemsku), která se se svým mužem aktivně účastnila odbojové činnosti: Ta ženská je komunistka… Když sem vtrhnou Rusové, bude jásat na chodníku. A my křesťani skončíme všichni v otroctví... Její „komunistickou fintou“ v boji proti Tomášovu tyranskému otci je kniha východoněmeckého Ericha Kästnera Emil a detektivové, kterou chlapci věnuje, aby se naučil nebát... Bez povšimnutí nezůstane ani nizozemská dekolonizace: Louis Armstrong (… ) „To je černoch,“ podivil se Tomáš. Myslel si totiž, že černoši žijí z desetníků, co děti nosí každý týden do školy na podporu misií. A ne z hraní na trubku...
- zmar -