bylo jen otázkou času, kdy se tématem ĎaSu stane železnice. Respekt vzbuzující „železní oři“ snad přitáhli pozornost každého z nás. Pro někoho to byl jen dočasný zájem, pro jiného láska na celý život. Autoři tematických článků v tomto čísle se na vlaky a železnici zaměřili nejen jako na technologický zázrak, ale i jako na faktor proměňující sociální a politický prostor především v Rakousko‑Uhersku, v českých zemích a na území bývalého Československa. Témata článků ovšem přesahují hranice střední Evropy. Vždyť nádraží – především ta velká, hlavní – byla (a jsou) prvním globalizačním uzlem moderního světa. Železnice nám dala nejen „zkrácené vzdálenosti“, ale i sjednocený čas, pomáhala šířit státotvorné ideje a měla vliv i na prosazování úředních jazyků… A šotoušskou vášeň podpoří snad také pozvánka do Kořenova u Liberce, kde se dobrovolníci starají o místní zubačku.
V tomto čísle rovněž stojí za pozornost nový seriál Muzea a dějiny 20. století – první „díl“ se zaměřil na stopy olympismu ve Sbírce tělesné výchovy a sportu, doufejme, že sbírkové předměty časem rozšíří i připomínky na právě probíhající – a tolik diskutovanou – zimní olympiádu v Soči. Prezentace paměti formou muzejních expozic je totiž klíčem k chápání dějin v jejich celku, neboť poskytuje potřebný kritický odstup.
A pokud Vám v únorovém čísle bude chybět nyní asi nejproslulejší literární železničář, těšte se na březnové téma, jeho předmětem totiž bude pohraničí po roce 1945 a já Vám už nyní mohu slíbit, že v něm Alois Nebel chybět nebude.
Sílu parní lokomotivy Vám do dalších měsíců přeje
za ĎaS Iveta Coufalová