v tomto čísle přinášíme téma, které v lidské společnosti rezonuje odnepaměti: volání po jejím spravedlivém uspořádání. Pohled historiků a filosofů na snahy lidského pokolení o spravedlivý či spravedlivější svět může být buď suchým přehledem, anebo inspirací zahrnující i potřeby a stav dnešního světa. A je to téma, které rozděluje nejen aktéry v popisovaných obdobích.
Despotismus je ve světě základní myšlenkou, je nerozlučně svázán s veškerým životem a existencí... Neexistuje nic, co by neovládal nějaký despota. To jsou slova Thorleifa Schjeldruppa‑Ebbeho, norského biologa, jehož teorie klovacího řádu je nedílnou součástí každé novodobé učebnice etologie. A byla to právě tato věda, která ve 20. století poznatky (nejen) o mezilidských vztazích a hierarchii posunula. Robert Wright k tomu ve své knize Morální zvíře dodává: Není divu, že se antropologové tak dlouho vyhýbali evolučním výkladům rozvrstvení společnosti… Rozvrstvení společnosti je u šimpanzů i u lidí složitější... Nadřízenost a podřízenost se může měnit ze dne na den... Příčina spočívá v tom, že u šimpanzů a lidí najdeme... vzájemný altruismus.
Pocit (ne)spravedlnosti je subjektivní veličina, nastřádají-li se však negativní emoce, je-li pocit sounáležitosti upozaděn, společnost ovládne nespravedlivý „duch doby“, „blbá nálada“, anebo vypukne „revoluce“. Vytváření ideálních/spravedlivých světů i definování kritických teorií a následné zkoumání těchto jevů stojí na hranici historické vědy, přesto jsme se tyto světy vydali v únorovém nečase hledat.
Přejeme vám dobrý pocit, nejen ze čtení. Za ĎaS
Iveta Coufalová, šéfredaktor